Najdeš tu můj život,moje záliby,návody,recenze,novinky ze všech koutů ale hlavně kus mě.

Jak se ztratit na exkurzi v lese v pohraničí

16. května 2015 v 0:19 | NikiScary |  in my Brain..
Z naší a paralérní třídou jsme dnes byli na exkurzi v Rakousku...přesněji geologické exkurzi. Byla povinná, jinak by tam stoprocentně nikdo ani omylem nezabloudil jelikož, jako bonus ke své záživnosti, stála 500Kč + vstup do musea. Pro ty, kdo nepojedou byla slíbena seminární práce vlastními slovy právě v geologické tématice. Radši jsem tedy těch 500 neochotně vyplázla a psychicky se připravovala na 12 hodin v Rakousku. Součástí byl také protokol, který se odevzdával a známkoval a k němuž jsme měli informace čerpat z výkladu našeho "milého pana profesora". Z jeho přednášky jsem u káždého bodu slyšela tak jednu pětinu toho, co se nám snažil sdělit a jeho slovní hříčky, protkané jeho humorem, jsem též rozluštila stěží napůl, takže protokol dopadl jako jedna velká TEAM WORK, na kterou jsme ovšem v naší tř. už specialisti. :D

I tak mi přišlo, že jsme vlastně největší část dne strávili v autobuse, a to hlavně jídlem. Jedla jsem celý den, pořád a pořád jsem měla hlad, weird. :D Každopádně ve chvílích, když jsme zrovna nejeli autobusem, jsme si ale užili pořádné výšlapy přímo do kopce, což byla v celku chut'ovka, ze které už ke konci byli všichni dost přešlí. Celkově cesta autobusem tam byla živá, každý se bavil, všude někdo kecal a smál se a na cestě zpět už jsme jen mrtvě leželi všude možně po buse.

Zastavovali jsme různě...u jakéhosi kamene, na vyhlídce, ve městě, v museu, ale stejně jsme měla pocit, že jsme byli téměř pořád jen v lese. Mezi tím jsem se smála a kecala se spolužáky, ikdyž to bylo při chůzi do kopce trochu obtížnější. Když jsme jeli autobusem, bylo to asi nejlepší...nasmála jsem se, pokecala, načerpala novou sílu...bylo to fajn. :)

Na jednom výšlapu, řekla bych tom hlavním, jsme si vyšli až na vršek nějakého toho kopce (joo hodně jsem toho z té exkurze pochytila), kde jsme se zastavovali, kochali a opět se snažili zaslechnout aspoň třetinu výkladu. (marně) Každopádně po téhle vyhlídce jsme již měli nasedat do autobusu a jet domů. Asi hodinu jsme šlapali do kopce, až jsme tam konečně došli. Po skončení "informačního boomu" jsme si hodili nějaké ty selfie s meandrem řeky Dyje a hlavně s tou výškou, ve které jsme to zakempili. Konečně to skončilo a měli jsme scházet dolů, ale mě a dvoum Markétkám se chtělo na záchod. Zeptaly jsme se tedy a počkali než všichni trošku sejdou a my si budeme moct někam zalézt...CENSORED...Jakmile jsme byly hotové, chtěly jsme se vydat za ostatními, že je prostě za chvilku dojdeme. Tak jsme si vyšly první cestičkou, kterou jsme viděly a vesele pokračovaly dál dolů...ale to jsme neměly dělat.

zdroj: praha. eu

Šly jsme a šly, když jsme najednou zjistily, že nám cesta není nějak povědomá. Po chvilkové úvaze jsme přišly na to, že tudy jsme vážně nešly a začaly jsme přemýšlet, kde se stala chyba. Jediná věc kterou jsme věděly byla, že se šlo po zelené a vrací se stejnou cestou, takže jsme začaly hledat označení stezky. A co mylsíte? Byla žlutá.
V tu chvíli jsme se prostě rozešly nějakým random směrem, že najdeme zelenou stezku...došly jsme na nějaké neznámé místo, kde už nebyl vůbec žádný záchytný bod a nevěděly jsme kudy kam. Chvíli jsme ještě šly a uviděly plotek, který mi byl neskutečně povědomý..byla jsem si v tu chvíli na sto procent jistá, že jsme kolem něj šly...chyba. Jedna z Markétek mě nakonec přesvědčila, že se radši vrátíme na žlutou a výjdeme zpátky odkud jsme vyšly. Po chvilkovém hledání jsme žlutou našly a vydaly se po ní nahoru nazpět ke skále, kde jsme kempili se třídou. Šly jsme a šly, ale žádnou skálu jsme nemohly najít. Chytly jsme pocit, že jsme to už přešly, a tak jsme se zase otočily a šly nazpět, ale podle specifických věcí, které se nám nějakým zázrakem vtiskly do paměti jsme si řekly, že to bylo možná ještě dál, a tak jsme se opět otočily a šly zase nahoru. Nakonec jsme ke skále s velkou úlevou došly a začaly hledat jinou stezku. A hádejte co? Hned o metr vedle té žluté, byla ta zelená, kterou jsme přišli. -.- Tentokrát už správnou cestou jsme si vyšly k autobusu. Jedna z Markétek se od svého boyfrienda po chvíli cesty dozvěděla, že oni už sedí v autobuse a čekají na nás. Nakonec jsme asi po dalších patnácti minutách k busu došly a mohly si plnými doušky vychutnat "hejt" od v buse sedících. :D

Zbytek cesty byl takový spací, ale taky super...tenhle den jsem si užila nejspíš jenom díky lidem, co ho se mnou strávili. :) A taky neskutečně bizarnímu zážitku...jen tak někdo se nezvládne ztratit na exkurzi v pohraničí no ne? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maki ^^ Maki ^^ | 16. května 2015 v 7:47 | Reagovat

Takys tam mohla napsat jak jsem vymýšlela tu topovou německou větu, abych se zeptala těch holek..a né, nebyly jsme už dávno u nás :D

2 Azzy Azzy | Web | 17. května 2015 v 14:20 | Reagovat

Ahoj.
Předem se omlouvám, že tento komentář není k tomuto článku.
Ale viděla jsem tvou rubriku JÁ A ANOREXIE a mám neodolatelnou potřebu Tě požádat o "pomoc".
Sice vím, že můj případ se od Tvého trochu liší, ale chtěla bych se obrátit na člověka, který ví, o čem je řeč a ty jsi zatím jediná, kdo se k tomuhle tématu otevřeně hlásí a kdo ještě stále provozuje blog...

Kdybys chtěla, ozvi se, prosím, buďto na můj blog, nebo na e-mail : azzy-hubne@seznam.cz

děkuji Ti předem za případné navázání kontaktu :)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. května 2015 v 15:09 | Reagovat

No, to tvoje je ještě legrace, mně se podařilo ztratit u ruských hranic poblíž vojenského prostoru... pr*el -_-
Ale mezinárodní konflikt z toho nebyl, takže v pohodě :-D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. května 2015 v 22:03 | Reagovat

Tak to bylo štěstí :DD Já mám naštěstí skrytý smysl pro orientaci, že ani nevím jak, ale vždy dorazím na místo určení s časovým předstihem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Mrkněte se do rubrik na to co vás zajímá:)
Děkuji za návštěvu,NikiScary.