Najdeš tu můj život,moje záliby,návody,recenze,novinky ze všech koutů ale hlavně kus mě.

Někdy se tu cítím absolutně nemožná

29. dubna 2015 v 23:11 | NikiScary |  in my Brain..
Divná dívka ve zmateném světě. Tak se cítím, cítím se tak často...často se cítím úplně nemožná.

Už vícekrát jsem slyšela od přátel, že se o mě v našem malém městě říká, že jsem taková divná. Beru to, protože si myslím, že mají i tak trošku pravdu. Nemají pravdu podle mě, nejsem nějaká fakin weird girl, jsem víceméně jenom svá. Chápu to ale, protože vím, že podle jejich obrázku normálnosti, divná jsem. Neštve mě to, možná to beru i jako takové vlastní plus, jen to občas způsobí chvíle, kdy si příjdu naprosto nemožná.

Tyhle chvilky vlastně nastávají docela běžně, tak nějak každodenně. Snažím se do nich nedostávat, ale jelikož si nějak extrémě nevěřím, prostě přicházejí, znervózňují mě a kolikrát mě samy nutí chovat se opravdu weird.
Jsou to přitom úplně obyčejné chvilky, které nikoho jiného snad ani nevyvedou z míry, mě ale bohužel ano. :D

Například, když jsem na tréninku a před všemi na mě začne mluvit trenérka...at' říká co chce, znervózním a najednou vůbec nevím, co říct, co bych řekla normálně a odpovím tu největší hovadinu, co mám jen na jazyku.
Další situace je třeba, když jedu ráno autobusem...stojím na zastávce a kolem je moc lidí, znervózním a vím, že se začnu chovat nepřirozeně už přitom, když pouze stojím. Mám pocit, že mě všichni probodávají pohledem, ikdyž se na mě nikdo nedívá.
Když mluvím s člověkem, ke kterému mám respekt, nebo mi zkrátka záleží na tom, jaký na něj dělám dojem, opět jdou nervy UP a já začnu říkat věci, které ani říct nechci a říkám je tak, jak je rozhodně říkat nechci.
V tělocviku se dělají atletické testy a já jsem ve všech mezi posledními. Sice vím, že mi atletika nikdy nešla a Anou se to ještě zhoršilo, stejně to ale zamrzí a cítím se oproti výsledkům ostatních naprosto nemožně.

Tohle jsou asi nejčastější situace, které mě zrovna napadly a kterým neumím zatím nijak zabránit. Chtělo by to asi trošku větší ego, ale to se opravdu těžko nahání. :D Kvůli pocitu nemožnosti se ale často chovám nepřirozeně a neukazuji lidem svoji pravou tvář (to jaká jsem doopravdy), bohužel jsem ale docela zmatkař, a tak v těchto situacích bohužel nikdy nezachovám chladnou hlavu. No nic..nezbývá, než se to stále snažit naučit překonávat, protože vím, že určitě nechci, aby mě tohle v životě stále brzdilo. :)

zdroj: covertimeline. net

Co vy? Cítíte se někdy úplně nemožně? Stresují vás některé situace tak, že se začnete chovat nepřirozeně?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Babakat Babakat | 18. května 2015 v 8:25 | Reagovat

Děvče zlatý, to bude tím, že jsi ještě hodně mladá. Počkej 10 let a budeš se při ohlédnutí smát. Vydrž! ;-)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 18. května 2015 v 8:37 | Reagovat

Nemyslím si, že je to mládím. Obdivuji lidi, kteří nechtějí být jako přes kopírák a nezabíjejí své vlastní já.
Podívej, já jsem kdysi byla stejná jako ty, a občas mívám takové chvíle, ale je to čím dál tím méně často. Je to, jak jsi naznačila, v sebedůvěře. Chápu, že ti moc lidí nemusí říkat, jak jsi úžasná (a ty jsi, protože úžasný je každý), proto musíš začít u sebe. Slyšela jsi někdy o sebelásce? Ber to tak, že ty nejsi ta špatná- to svět okolo tebe je vlastně v háji.
Jdi si prostě za svým srdcem, a nedělej nic jen proto, že by to udělali ostatní. A i kdyby se na tebe dívali...no a co? Třeba si v duchu říkají, že chtějí být jako ty, co ty víš?

3 Miss Gaskell Miss Gaskell | Web | 18. května 2015 v 9:05 | Reagovat

Inspirovala jsi mě ku článku na toto téma. Mám podobné problémy, dokážu si poradit v takových trochu neobvyklých situacích, ale ty obvyklé mi dělají problém.
Nemám ráda, když mě někdo pozoruje, proto se snažím na sebe příliš neupozorňovat. Ale je to těžké, protože strašně ráda vtipkuji, dokážu vymyslet vtip snad na vše, je to takový ten pesimistický, suchý humor, který přetrvá chvíli, pokud se na něj nenabalí další vtip. A to já ráda. Mé glosování by mělo získat Nobelovu cenu.
Sama sobě říkám, že to není normální, že je to počáteční stadium schizofrenie, a ono to tak i vypadá. Na druhou stranu jsem silný introvert, pesimista a melancholik, což samo o sobě dává tak šílený mimotabulkový výsledek, že se někteří musí divit, že jsem se svými špatnými nervy ještě naživu. ;-)
Se sebevědomím jsem na tom taky bídně. Základka a spolužáci mu moc nepomohli. Nejsem zvyklá na cizí lidi, zvykám si opravdu extrémně dlouho, jestli vůbec.
Takže přibližně vím, jak se asi cítíš. Já bych nejraději běhala po ulici, nahlas zpívala "Eye of the tiger" od Surviverů, nebo nějakou metalovku, oblíkla se jako největší hippiek a každého, komu by se to nelíbilo, bych chtěla vtipně poslat do temné strany pozadí, ale nejde to, protože já se moc rozmýšlím, umím vyčkávat, umím být vcelku trpělivá, ale jen tak průměrně, ale co opravdu neumím, to je zareagovat na momentální situaci a) vtipně, b) slušně, c) důstojně pro mou osobu. A to se budu muset ještě naučit, abych se vůbec někam kdy dostala.

4 dombabas dombabas | Web | 18. května 2015 v 9:38 | Reagovat

Tiež si nemyslím, že je to vekom.. Ale keby si niektoré tieto veci chcela prekonať, čas ti určite môže pomôcť.
Nechcem sa teraz hrať na odborníčku, lebo mi to nikdy nešlo, ale keď u mňa pred pár rokmi nastal taký malý zlom a mala som problémy opýtať sa ľudí na cestu, na čas, či len nejakú náhodnú vec predavačky v obchode, dostala som radu. Že strach prekonáš len tak, že s ním budeš neustále a opakovane bojovať. V mojom prípade to znamenalo robiť tieto veci vo veľkom, aj keď som ich nepotrebovala. Tvoje sú ale trochu iné... Určite sa ale nevzdávaj. V krízových situáciách z hlboka dýchaj, sustreď sa na svoj dych, ak stojíš len tak na zastávke, nebuď zbytočne paranoidná, premýšľaj radšej nad politickou situáciou, alebo sa snaž prísť na najdlhšie slovo (ja som našla najnevypočítateľnejší). :-D
A keď to všetko zlyhá, vedz, že na tom byť divný či nenormálny nemôže byť nič zlé.
*Inak vieš, že mi strašne pripomínaš postavu Saru z japonského seriálu Akai Ito?

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 18. května 2015 v 12:19 | Reagovat

Já se se chovám přirozeně i když jsem v takové stresu, že bych si nejraději omlátila hlavu o zeď.
Ale je pravda, že si moc stydím mluvit s cizími lidmi. A že se musím hodně moc překonávat.

6 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 18. května 2015 v 12:26 | Reagovat

Už dlouho mi přijde, že v některých situacích vůbec nevím, co se má dělat, zatímco ostatní to vědí, přijde jim to přirozené a ani nad tím nemusí přemýšlet. Nebo všichni vědí něco, co bych měla vědět i já, ale nevím to, ovšem nechápu, proč to nevím a jak je možné, že se ke mě ta leckdy důležitá informace nedostala. Jako kdybych se sem tam dostala do nějaké jiné dimenze, nepostřehla to, vrátila se a mezitím se něco změnilo. Díkybohu mi byl dán dar improvizace, takže jsem nikdy neměla kvůli své nevědomosti nějaký větší průšvih. Sice si pak vysloužím pár divných pohledů nebo i poznámek typu "Přemýšlí kolenama.", ale to je mi jedno, hlavní je vyřešit problém.  Ačkoliv často mívám v těhle situacích velice nepříjemný pocit, že ostatním přijdu jako úplný debil.

7 Vittani Virentem Vittani Virentem | Web | 18. května 2015 v 12:38 | Reagovat

Závidím těm, co se zvládnou ovládat a být sami sebou v takovýchto situacích ._.
Mně nejvíc pomohlo neřešit ostatní a být hrdá na to, že jsem divná ^^" Ostatní na Tebe budou chvíli civět jak na hovado, ale jakmile Ti budou fakt u p*dele, projeví se Tvá sebevědomá stránka. Když bezstarostně (vůči ostatním) řekneš, že na obrázku vidíš "Myš mezi nohama (stolu)," najednou se staneš někým, s kým se chtějí bavit. ._.
Klid.
Btw, naprosto dokonalý Diy, už vím, co jdu dělat ~.~

8 yuki yuki | 18. května 2015 v 12:58 | Reagovat

Som na tom podobne ako Miss Gaskell. :-)  Neboj časom to prejde, čím častejšie sa budeš stretávať s ľuďmi a čeliť im. Naučíš sa tím  správne reagovať. :-)  :-D

9 Bublushka Bublushka | Web | 18. května 2015 v 13:14 | Reagovat

nejsi divná, jsi jen jiná než ostaní a ti si s tím neví rady tak ti dali nálepku divná... to co děláš je v pohodě, někdy člověk holt znervózní... já třeba často brečim kvůli každé kravině (třeba u Simpsonu :-D )
a věř, že ti "normální" říkájí často větší kraviny a ještě si jsou jich vědomi... nebuď ne sebe přísná a měj se ráda jaká seš- oni se pak najdou lidi, kteří tě taky budou mít pro to rádi... a ono být "divná" má své výhody, znám to taky jsem prý "divná" ale aspoň vím kdo jsem a nejdu s davem a neopičím se po ostatní... a hele ti divní to dotáhli často nejdál- veškeří oblíbení spisovatelé, vědci, hudebníci apod. jsou v něčem divní... máme šanci 8-)

10 Illumináti Illumináti | Web | 18. května 2015 v 14:30 | Reagovat

such nemožná
                                       wow
                                                    very self hate
       totally not attention whore
   8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. května 2015 v 14:48 | Reagovat

No, znám to a okolí si o mně taky vypráví jak jsem divná, ale on se člověk na ně musí vykašlat, ale varuju, že je to běh na dlouhou trať :-D

12 Nikky Nikky | Web | 18. května 2015 v 15:08 | Reagovat

Úplně ti rozumím, chovám se úplně stejně. Ráno si řeknu že se budu chovat úžasně, všechno víjde a jdu mezi lidi a chovám se zmateně a už to nedokážu, přesně jako ty a pak nikdo nezná mou pravou tvář a každý si o mě myslí úplně něco jiného než jsem :/

13 Dee Dee | Web | 18. května 2015 v 15:15 | Reagovat

Hej tak přesně tohle znám :D
Jsem roztěkaná, dětinská (i když z toho se už vyhrabávám, haha!),bázlivá, nervózní z každého úkolu, který mě čeká a úzkostlivě dodržuji čas schůzky. Stačí, abych přišla jen o minutu, nebo dvě později  už danému čekajícímu píšu omluvu.
Mám problémy s tělocvikem, protože jsem v něm úplně nemožná a stydím se, když lezeme na hrazdu.
Bojím se lidí v MHD, proto raději chodím pěšky. Ale stejně se občasné jízdě nevyhnu. A když už jedu, tak zírám na ostatní lidi. Nemůžu si pomoci, někteří jsou prostě zajímaví :D
Ale o mě můžou lidé z mého okolí klidně říci, že jsem divná. Nosím barevné čočky, velká trička, chovám doma hmyzáky a ještě k tomu mám Aspergerův syndrom, což to ještě zveličuje :D

14 petr2 petr2 | 18. května 2015 v 15:48 | Reagovat

taky, to co popisuješ se stává i mě, taky když čekám na vlak tak mám pocit že se na mě všichni na nástupišti dívají ale ve skutečnosti si každý hledí svého, to stejné i ve třídě , pořád se otáčím a dívám se jestli se na mě někdo nedívá, a takových věcí je víc...

15 Terka Terka | E-mail | Web | 18. května 2015 v 15:49 | Reagovat

Tak to moc dobře znám a nemyslím si, že je to věkem, je to povahou člověka, tím, že je prostě stydlivý a nedokáže navázat kontakt s lidmi. Když jsem však mezi lidmi už delší dobu, chodím s nimi na přednášky, semináře a tak, zvyknu si na ně a už se ani nestydím promluvit, ale dělá mi problém zeptat se někoho na cestu nebo jestli už jel autobus... teda, na autobus se klidně zeptám, ale stejně, jsou dny, kdy se mi prostě nechce. :-D Ale třeba když jsem ztracená v neznámém městě a nevím, kudy mám jít, raději vytáhnu mobil a najdu si to na mapě, je to snadnější, než otravovat někoho, kdo se netváří zrovna přívětivě... :-)

Takže určitě nejsi divná, na střední ani na základce mi tělocvik také nešel, do teď neumím skákat přes švihadlo. :-D Jako jo, přeskočím ho, ale neumím skákat úplně přesně, jako ostatní... když jsem byla na základní škole, chodívala jsem s bráchou do Sokola, no, a tam jsem si připadala nemožně nemožná a jsem ráda, že už jsem tam od prváku nemusela chodit, protože mě to opravdu ubíjelo. Jo, pohyb je sice důležitý, ale nebudu tam nikomu dělat šaška. :-)

16 Molly Molly | Web | 18. května 2015 v 16:30 | Reagovat

Taky tě chápu :)
Tím co se děje mně se zaobírám skoro pořád. A je to spoustu věcí, něco možná trošku podobnýho jako máš ty. Jsem v prváku a skoro pokaždý když mluvim s nějakou spolužačkou tak ani nedokážu říct správně větu, vždycky se zadrhnu nebo nějaký slovo zopakuju, jsem nervózní a špatně rozumim a nchápavá jsem asi i normálně ale takhle mezi lidma je to hrozně z nervozity. Třeba mívám i to, že chci něco říct a sotva řeknu jedno slovo tak to zapomenu a pak vypadam jak idiot :D Taky mi pořád něco padá, nebo někde něco nechávám, ale to je zase z jinýho soudku :D zajímavý je, že čas od času narazím na někoho před kým sama sebou bejt dokážu, ale nemusí to nutně znamenat i to, že je to někdo kdo mi sedne :D
Když přijdu ze školy tak jsem úpln štastná, že jsem zas sama a můžu zalézt do svýho světa.
Za tyhle věci může hlavně nízký sebevědomí, to souhlasim.

17 Amazonka Amazonka | Web | 18. května 2015 v 17:38 | Reagovat

Tak.moc.mi.mě.to.připomíná.
Všechny ty příklady - přesně já! :D

18 jasmoula jasmoula | E-mail | Web | 18. května 2015 v 18:04 | Reagovat

No tak podle toho jak to popisuješ. Jsem úplně stejně divná :-D Mluvím s někým např. s nějakou osobou, před kterou mám nějaký respekt. Na něco se mě zepta. Teď se seknu... Můj mozek se zastaví... Odpovím co nechcu, odpovím úplnou koňinu, jak 4 letý děcko. O_O Teď tak v duchu si říkám, ježiši já jsem ale trapná to se může stát jenom mě :-D

19 Rega Rega | Web | 18. května 2015 v 18:18 | Reagovat

Já jsem vlastně úplně stejná a jsem i docela ráda, že v tom nejsem sama. Myslím, že je normální, že se občas někomu stane, že neví, co má říct a tak prostě vybleje tu největší blbost. Ale mě se to stává nějak moc často a tyhle situace fakt nesnáším a proklínám se za to. A většinou hned po tom, co se tohle stane, tak mi hned hlavou proletí ta úžasná věta, kterou jsem měla říct. :-|

20 klára klára | 18. května 2015 v 18:23 | Reagovat

Ahoj chci Ti říct, že jsem kdysi měla stejný problém, protože mám mladší dvojče, které je skoro ve všech ohledech lepší jak já. Také jsem byla norvózní před lidmi, ale vyřešila jsem to tak, že jsem si našla kámošku, která měla svou partu a díky té partě jsem se naučila mluvit před více lidmi a rozhodně jsem se naučila se jich nebát. Proto Ti radím zkus to také ;-)

21 Foxie Foxie | E-mail | Web | 18. května 2015 v 19:14 | Reagovat

Kdybych nevěděla, že píšeš o sobě, skoro bych si mohla myslet, že je to článek o mojí nemožnosti či "nemožnosti"...
Např. přítelova sestřička nechtěla, abych ji viděla ve skautském oblečení, tak jsem si zakryla oči rukama... a mám pocit, že jsem mluvila do prázdné chodby a ona už dávno byla pryč... a takových věcí mám mnoho...
Jsem nemožná... a to si ani nemyslím, že bych měla malé ego... jen prostě nejsem dost dobrá... to je asi ten rozdíl mezi námi. Takže hodně štěstí v nahánění sebejistoty :)) Co když vůbec nejsi nemožná a jen si myslíš, že jsi, protože jsi až moc skromná a bojácná či co já vím? :)

22 Simix Simix | Web | 18. května 2015 v 20:18 | Reagovat

Já si někdy příjdu divná.
Zvlášť mi přijde, že mi někdo někdy nerozumí. Cítím se zmateně a někdy nechápu sama sebe.

23 Liduhorse Liduhorse | E-mail | Web | 18. května 2015 v 20:28 | Reagovat

Ahoj! Neboj se! Já jsem úplně stejně nemožná.

24 NikiScary NikiScary | Web | 18. května 2015 v 20:37 | Reagovat

[3]: Ano, ty jsi to hodně dobře vystihla. Chtěla bych udělat tolik bláznivých věcí, ale nedělám je, protože nad tím zapřemýšlím a čekám až je pozdě. Moje schopnost jakkoliv pohotově reagovat v okamžiku je taky někde u bodu nula. Též se ale snažím s tím den co den něco dělat, protože vím, že takhle se ke svým snům nedostanu. :)

25 NikiScary NikiScary | Web | 18. května 2015 v 20:44 | Reagovat

[6]: Dar improvizace je výhra, která mi bud' dána nebyla, nebo ji dovedu aktivovat jen v okruhu lidí, před kterými se cítím dobře. Jinak ahoj jinádimenzačko, jsem ráda, že je nás v naší dimenzi víc. :D

26 NikiScary NikiScary | Web | 18. května 2015 v 20:48 | Reagovat

[12]: Tohle ranní plánování " dneska to dám a bude to v pohodě" znám také. :D

27 NikiScary NikiScary | Web | 18. května 2015 v 20:55 | Reagovat

[16]: Přesně jak říkáš. Taky se zadrhávám a opakuji slova. :D Problém je, že nevím, kde to sebevědomí nahnat. :)

28 slunecnyden slunecnyden | 18. května 2015 v 20:57 | Reagovat

Tak jsem si přečetla článek a namátkou některé komentáře - a zdravím všechny nesmělé... nejsme my nesmělí náhodou ti úplně normální a ti divní jsou ti druzí? .-) Pokud člověk cítí, že ho to omezuje v životě, asi by to měl pomalu měnit - ale tyhle věci jdou zvládnout opakováním... hlavně se snažit si z toho dělat zábavu a ne problém... začít malými věcmi... držím palce.

29 kalamity jane kalamity jane | 18. května 2015 v 22:03 | Reagovat

Většinou když se lidé chtějí něčím odlišovat tak jsou bráni jako divní. Prostě nemají podobné zájmy jako jejich vrstevnice a jejich priority jsou možná úplně někde jinde. Teda aspoň tak jsem to měla já :D. Ale postupem věku mně to začalo být jedno, protože opravdu každý je divný. Akorát to možná tak nedávaj najevo. Ale pak nastane čas kdy danou osobu více poznáš a nakonec můžeš zjistit že jde o úplnýho magora. Tím chci jenom říct, že neexistují lepší a horší lidé. A ze zkušennosti vím, že čím je člověk starší tím je o něco tolerantnější vůči ostatním. Takže tě pak nebudou tak přísně soudit. Chce to jenom trpělivost a nějakou imunitu a hlavně někoho s kým si budeš rozumět a navzájem se podporovat.

30 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 18. května 2015 v 22:06 | Reagovat

Jsi svá a to se dneska cenní:-) Že občas zazmatkuješ nebo sem tam nejsi vtipná tak jak se očekává? To jen dokazuje že nejsi stroj, ale normální člověk:-) Víc bys si měla věřit:-)Což se ale velmi lehce píše... Jsi taková jaká jsi a nechtěj být jiná :-):-):-)

31 zwei zwei | Web | 18. května 2015 v 23:12 | Reagovat

Chápu tě, taky se někdy tak cítím.. na zastávce v tramvaji, zkrátka mezi většími skupinami lidín se často bezdůvodně cítím nemožně, jako bys mi mluvila z duše.. Je to o zdravém sebevědomí :) A pamatuj, že pokud s tebou někdo má problém, či si někdo myslí že jsi divná, je to jeho problém, ne tvůj :))

32 Kiki Kiki | Web | 18. května 2015 v 23:19 | Reagovat

V psychologii se učíme, že se nesmíš srovnávat s ostatnima, ale sama musíš věřit, že tu určitou věc děláš na SVÝCH 100%. Proto si myslím, že alespoň s tou atletikou si nelam hlavy. Jinak jsme na tom stejně. :-)

33 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 19. května 2015 v 12:37 | Reagovat

Hoď to za hlavu, dievča! To prejde a vlastne zistíš, že všetci sme nejako divní. :-D Moje obľúbené motto je: ,,Každý blbne po svým."

34 Keeila. | http://stupidlittlethings.blog.cz/ Keeila. | http://stupidlittlethings.blog.cz/ | E-mail | Web | 19. května 2015 v 13:56 | Reagovat

- tohle jsem mívala, když jsem bla mladší hodně často. ten pocit, že na tebe lidi čumí a určitě si o tobě udělají obrázek už jen podle vzhledu mě užíral.
- nějak mě to přešlo, když jsem nastoupila do práce. pracuju ve firmě, kde je převážná většina chlapů nejen zaměstaných, ale i cizích, např. řidiči kamionů, lidi z cizích firem apod. musela jsem se s něma naučit mluvit a jednat, vysvětlit jim kam mají jít nebo kde co je.. teď už to neřeším, beru to jako automatickou věc, kolikrát, když je to potřeba je i uzemním, když si dovolí na mě řvát, že musí čekat nebo jsou nevrlí. jsou to jenom chlapi, nic víc. dokonce jsem se tam naučil i na stará kolena polsky :D

35 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 19. května 2015 v 14:29 | Reagovat

Podľa mňa je to preto, lebo to, že si divná(čo ani nie je podľa mňa pravda), o tebe hovoria a ty sa za každú cenu snažíš chovať prirodzene, až to má opačný efekt. Len otázka je, prečo s tým začali, niekto je odjakživa trémista, niekto má nižšie sebavedomie, príčiny môžu byť rôzne. Možno ti len závidia. Netreba všetko veľmi vážne prežívať. Skús sa na tie reči vykašľať, potom budeš prirodzenejšia, budeš sa citiť lepšie ty i oni, a bude podľa mňa všetko ok.

36 kalamity jane kalamity jane | 19. května 2015 v 19:11 | Reagovat

[33]: Tak to je hodně dobrý motto bude se hodit jako argument :D

37 SergiooO SergiooO | E-mail | 16. ledna 2017 v 18:57 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

38 MarcoX MarcoX | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:03 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Mrkněte se do rubrik na to co vás zajímá:)
Děkuji za návštěvu,NikiScary.