Najdeš tu můj život,moje záliby,návody,recenze,novinky ze všech koutů ale hlavně kus mě.

Nechci nejlepší kamarádku

7. března 2015 v 3:35 | NikiScary |  in my Brain..
Když jsem byla menší...respektive, když jsme chodila do školky, bylo nás tam 5 holčiček, co jsme se spolu tak nějak bavily a tenkrát si říkaly "parta". Bohužel jsem si to neuvědomovala, ale byla jsem vždycky ta, se kterou si sprominutím vytřely zadek. Byla jsem tam já a S., které se střídaly v tom, kdo z nás byl outsider. "Včelí královny" pak byly M. a K., které byly obě docela vůdčí osobnosti...zkrátka přesně ten typ člověka, co se mnou tak rád zametá.
Když jsem nebyla ve školce, měla jsme to spočítané, to samé ale platilo i pro S. Nakonec se mi podařilo náš tichý boj mezi outsidery vyhrát a odštípnout tak S. už napořád...pak ale nastal čas jít do školy.

První třída a navazování kontaktů. Joo, tak tohle jsem celé projela, a tak jsem se tak nějak bavila s lidmi, co jsem znala už ze školky. Ono mi to vycházelo, přežívala jsem, jen jsem těch kamarádů moc neměla, byla tak trošku mimo mísu a nebyla moc happy, ale co. Druhá třída...kupodivu jsem narazila na holku, kterou jsem první rok asi nevědomky úspěšně přehlížela. Začala jsem se s L. bavit v době, kdy měla svou nejlepší kamarádku v někom jiném. Rozjely se hádky, až jsme nakonec zjistily, že jsme si s L. dost podobné, ikdyž tolik rozdílné. Byly jsme kamarádky a najednou mi stačila jen ona. Měla jsem jistotu, za kterou jsem do té školy chodila. Třída mě ale nějak nebrala, kluci se mi spíše smáli a já to vnímala spíš se zvykem, než smutkem. Na konci druhé třídy mě začali ostatní trochu brát, ale byla jsem vesměs "ta tlustá ve stínu L.". Tenkrát mi to nevadilo, byla jsem št'astná, že mám někoho s kým si tolik rozumím. Ve třetí třídě, jsem se asi poprvé platonicky zamilovala do M. Hádejte kdo s ním začal chodit...L. Takže tehdy už moje nejlepší kamarádka chodila s klukem, do kterého jsem byla tehdy "beznadějně zamilovaná". I tak jsem ale s L. zažívala úžasnej rok, plnej zážitků, smíchu a všeho možného. Mezi nás se vpletla K., která si po chvilce našla místo jako "ta třetí" mezi mnou a L. Někdy to bylo pěkně na nic, ale většinu času jsme se měly fajn, stále jsme se smály, dělaly kraviny, všechno bylo růžové. Ve čtvrté třídě to bylo úžasné...M. a L. se definitivně rozešli, což pro mě byla tenkrát úžasná zpráva (so zmrdlife), a tak jsem se na škole v přírodě začala pomalu dostávat blíž a blíž k M. S L. to bylo boží, boží a ještě jednou boží. Byly jsme spolu pořád, nikoho jiného jsme nepotřebovaly (kromě K.), poznala jsem její rodinu, do školy jsme se chodily smát a bavit, všecko bylo faajn. Pozdějc přišla do naší třídy V. Pátá třída byla ještě v pohodě, V. se s námi nebavila a já, K. a L. jsme začaly mít trošku jiné zájmy...kluky, oblečení, atd...znáte to. L. se v tomto období dost změnila, ale nějak jsem to tenkrát nechtěla vidět. V šesté třídě se ale V. najednou objevila mezi námi. Celé naše přátelství s L. několikrát rozvrátila...můžu říct, že pátá třída byla nejhorší v mém životě. Hádky, pomluvy, slzy, stres...každodenně a to jen kvůli dvoum holkám. Musím říct, že jsem se v tu dobu začala hodně bavit s E., která je mojí kamarádkou už od první třídy, známe se od školky, a je to nyní jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě. V. pro mě taky začala dost znamenat, ale přicházela jsem kvůli ní víc a víc o L., což mě od ní drželo zpátky. V sedmé třídě se to dalo nějak do normálu, ale nikdy už nic nebylo takové jaké dřív. Snažily jsme se to nevidět, ale nešlo přehlédnout, že je mezi námi čím dál tím větší napětí. Všechno to hezký skončilo mím přestupem na gympl, kdy se na mě L. tak nějak vykašlala...tušila jsem to, ale přesto nečekala. A tak jsem přišla o moji jedinou nejlepší kamarádku.

V. a M.

Na gymplu jsem pokračovala s V. a nynějším nejlepším kamarádem M. Šíleně nás to sblížilo a ani na jednoho ted' nedám dopustit. :) Nejlepší kamarádka mi ale dlouho chyběla, protože V. měla kamarádky ve volejbale a já tak nějak odjakživa potřebuji být jediná. V nové třídě jsem poznala A., u které jsem byla tak nějak přesvědčena, že budeme "beest friends". Najednou jsem se ale ocitla v nějaké čtyřce, ve které jsem byla vlastně s A., M. a B. Myslela jsem si, že takhle už to vydrží...vyhovovalo mi to. Tady začal i můj zájem o anime a Japonsko. Bohužel ze čtyřky se brzy stala trojka a trojka se potom samozřejmě dělila na dvě a jednu. Myslela jsme si, že A. bude nejlepší kámoška, jojo...jenomže mě k sobě nepustila blíž, jak bych od blízkého člověka čekala. Byla také ten typ člověka, který vedle sebe potřebuje pozřazený typ, co mu spoustu věcí odkýve, což já bohužel nedokážu být, a tak jsem postupem času ustoupila a zůstala opět u V. a M. Nastoupila jsem do FD...můj nejlepší taneční kamarád byl a je Mtt. už z toho důvodu, že jsme spolu prošli již jednou TŠ a pokračovali spolu do jiné, prožili toho spolu za krátkou dobu hodně a mám k němu důvěru. To ale stále neřešilo moje chybějící místo kamarádky. Ve FD jsem poznala spoustu nových holek, ale už ani nevím jak, začala jsem mít blíž k o rok mladší V., která se mnou chodí i do stejné školy. Zjistila jsem, že jsme si strašně podobné a že chce od kamarádky v podstatě to samé, co já. Tak nějak samovolně jsme spolu trávily víc a víc času, strávily spolu skoro celé prázdniny a začaly si říkat vše. Zjistila jsem, že V. má ale kamarádek víc...mnohem víc. Přesto mi bylo řečeno, že nikomu nevěří tak jak mě a já to tak cítila taky. Postupem času jsem ještě poznala Z., což je úžasná kamarádka a holka...je mi šíleně podobná, což zatím vypadá jako je fajn věc. Počítáme se sebou co se týče akci, atd...je fakt strašně podobný typ jako já, ale má/měla dvě nejlepší kamarádky zase jinde, takže jsem tomu nepřikládala žádnou větší naději na tu nej. kámošku. V. je mi taky šíleně podobná, ale v některých věcech opravdu hodně jiná. Bohužel jsou to věci, které občas vážně nejdou skloubit s mojí povahou, a to mě začíná děsit. Vždycky když si myslím, že už to mám, se něco zkazí, nebo mě něco špatně překvapí. Nevím proč se tak honím za " nejlepší kamarádkou ", ale asi to vážně dělám a dál hledám. Nechci už nikomu říkat " ty jsi moje BFF ", jako na ZŠ, ani si nechci fotit 1000 selfíček denně. Chci prostě jen důvěru, podporu a hlavně jistotu, že tu pro mě někdo vždycky je.

Bohužel potom, co jste dočetli můj příběh a potom, co jsem si ho v hlavě, během dnešního dne, několikrát přehrála, jsem se rozhodla, že žádnou nejlepší kamarádku nechci.

Když tak totiž nikoho neberete, pro nikoho tu jako jistota vždycky nejste, nikdo vás nezklame.
►(Pro všechny své přátele tu jsem jako jistota, ale ne všichni o mě ví všechno a já nevím všechno o nich).

Máte nejlepšího přítele?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jhgfcghj jhgfcghj | 7. března 2015 v 10:28 | Reagovat

Mám, je to N.

2 J J | 9. března 2015 v 19:04 | Reagovat

Když sem si přečetl tvůj příběh o tvých kamarádech (btw. tvůj web a tvoje myšlení, komenty, příběhy jsou fakt moc dobrý na čtení, vždy si rád přečtu něco nového od tebe) si najednou uvědomuju, že nejlepšího kamaráda nemám... A ani mně to nějak nevadí... Na základce jsem se bavil se všema, ale spíš jsem byl ''páty kolo u vozu''... To mě nejvíc vadilo. Ale teďka na střední je to v poho, kecáme s kámošama... Ale nejlepšího... toho asi nemám...

3 NikiScary NikiScary | Web | 9. března 2015 v 22:37 | Reagovat

[2]: V první řadě moc děkuji, jsem vážně ráda, že moje výlevy nečtou pouze holky. Také se často cítím, jako páté kolo u vozu, a taky mi to dost vadí, ale před novými lidmi se stydím, tak mi nic jiného nezbývá. :D Docela tě obdivuji, že ti to nevadí, ale zase máš pravdu...ono to není někdy ani potřeba, když mám pár opravdu dobrých kamarádů. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Mrkněte se do rubrik na to co vás zajímá:)
Děkuji za návštěvu,NikiScary.