Najdeš tu můj život,moje záliby,návody,recenze,novinky ze všech koutů ale hlavně kus mě.

Jedním slovem...lyžák

8. února 2015 v 20:46 | NikiScary |  in my Brain..
Dobré ráno!
Dobře, je spíše odpoledne, ale o víkendu je to pro mě skoro ranní hodina, zvlášt' když dospávám lyžák, ze kterého jsem se včera s nechutí vrátila. Ano, čtete dobře...napsala jsem "s nechutí". Pokud můj blog již nějakou tu dobu čtete (krásná představa), nebo mě nedejbože znáte osobně, asi už víte, že já a vícedenní pobyty dál od domova si moc nerozumíme. Vždycky se už první večer třesu na to až budu zase doma v teple ve své posteli. Poslední dny už obvykle propadám panice a jsem na všechny okolo nepříjemná. Nikdy bych nevěřila, že to může být někde jinak. Ale asi jsem se spletla, protože lyžák mě přesvědčil o opaku.

Ještě před odjezdem jsem měla šílené nervy. I přátelé už mě posílali někam s tím, jak moc z toho nadělám. :D Neustáe jsem mluvila o tom, jak se bojím, že mi to nepůjde, že se nebudu s ostatními bavit a že si to vůbec neužiju. Jelikož jsem nikdy nebyla na horách a na lyžích jsem tím pádem neuměla, vybrala jsem si snowboard, abych nebyla jediná, kdo na tom nikdy nestál, a také proto, že se mi prkno líbí mnohem víc. Odjezdový den ráno moje nervy vrcholily tak, až mi bylo úplně špatně od žaludku a začala jsem doma vyřvávat moje obvyklé fráze jako: "Nikam nejedu!", "To nezvládnu!" a "Zůstávám doma".

Nakonec jsem se ale i s nákladem tašek doplazila k autobusu a uviděla všechny ty lidi, se kterými jsem měla sdílet celý týden. Na LK se vydávala jak naše třída, kterou již třetím rokem poznávám, tak naše paralérní třída, kde jsem znala jen pár lidí, a to jen podle jména a od vidění. Rodiče tam se mnou stáli ještě asi půl hodiny a dokolečka mi omýlali věty jako: "Jezdi opatrně", "Pořádně se oblíkej", "Hodně jez a pij", "Každý den nám budeš psát" a "Nechlastej tam!". Všechno jsem jim asi stopadesátkrát odkývala, ale moje myšlenky byly úplně někde jinde. Zkoumala jsem neznámé tváře z druhé třídy a hledala známé, z té naší, ke kterým bych mohla utéct. Jakmile byly věci naloženy, posedali jsme si do autobusu a odjeli směr Staré Hamry. Po nějakých dvou hodinách jsme dorazili na místo, kde měl skibus naložit naše věci a odvézt je nahoru na chatu. My však museli šlapat do zasněženého kopce asi 45min pěšky. Musím říct, že to byla vážně chut'ovka. :D

Utahaní jsme došli až na chatu a chtěli si vyložit věci, ale co se nestalo...dveře od skibusu zamrzly. Muselo nastoupit páčidlo. My šli raději na zasloužený oběd. Po obědě jsme asi 2 hodiny seděli v jídelně a čekali na pokoje a zavazadla. Nakonec nás konečně poslali do pokojů, kde jsme se ubytovali. Celý týden jsem byla na pokoji se čtyřmi úžasnými holkami. Jsem fakt ráda, že jsem s nimi byla, protože i díky tomu jsem si, myslím, LK tak užila. :)

Jednotlivé dny vám podrobně vážně vypisovat nebudu, protože bych psala až do večera a myslím, že by se tím na konec stejně nikdo nepročetl. :D Jenom to tedy nějak stručně shrnu.

Začátky na boardu byly vážně dost krušné...měla jsem strach a byla jsem vyřízená z nekonečného vyšlapávání kopce s botami na board na nohách a prknem v ruce. Ze začátku jsem si vážně myslela, že to nikdy nezvládnu a že strach nikdy nepřekonám, ale nakonec jsem to, díky všem co mi pomáhali, nějak zvládla a na konci týdne už točila víceméně svázané obloučky. Zamilovala jsem si to! Ten pocit, když rychlostí sjíždíte po svahu, který vás může každou chvíli poslat k zemi, je k nezaplacení. Doufám, že se na hory co nejdřív zase dostanu, abych to vypilovala a naučila se to, co nejlíp to půjde. A to jsem z hor a zimy měla takový strach. :D

Druhá věc, ze které jsem měla strach, byli lidi. Ti byli taky naprosto v pohodě. Náš "snowboard tým", kde nás bylo 13, byl plný fajn lidí, ochotných jakkoliv pomoct a tak. Ostatní jsem všechny nepoznala úplně tak, jak jsem si představovala, protože nějak chyběly seznamovací hry a takové věci. Zdá se mi, že v druhé třídě je spousta nekomunikativních holek, které se zkrátka ani začít bavit nechtěly, a tak jsem se bavila jen s těmi u kterých byla nějaká možnost s bavením se začít. I když stále z druhé třídy znám jménem jen asi 15 lidí, bylo to s nimi super a nic mi tam nechybělo. :)


Cítila jsem se free, skoro pořád happy, a to se mi obvykle nestává. Byla jsem jak v jiném světě a možná proto mě tak zklamal návrat do reality. Opět šedé malé město plné šedých zkažených závistivých lidí...vítejte doma.

Kdyby byla možnost, hned bych se tam vrátila! Bohužel to byla poslední podobná akce až do maturity, takže si to už asi nezopakujeme. Každopádně mi zůstávají krásné vzpomínky a zážitky a jsem zkrátka šíleně ráda že jsem jela! :)


Co váš lyžák (pokud jste byli) ? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Mrkněte se do rubrik na to co vás zajímá:)
Děkuji za návštěvu,NikiScary.