Najdeš tu můj život,moje záliby,návody,recenze,novinky ze všech koutů ale hlavně kus mě.

Není vždy všechno tak,jak se zdá..

16. září 2014 v 22:57 | NikiScary |  in my Brain..
Konbanwa..:)
V tomto článku to bude trošku jinak,nebude tu žádný úvod,zkrátka první co udělejte,přečtěte si tento kráký příběh.

"Na velkém letišti čekala dívka. Její let byl zpožděný a nezbývalo jí, než na letadlo čekat několik hodin. Koupila si knihu, sáček pečiva a posadila se do křesílka, aby nějak zabila čas. Na prázdné židli vedle ní ležel sáček s pečivem, ale v dalším křesílku seděl nějaký muž a četl si časopis.

Dívka otevřela knihu, vzala si ze sáčku kousek pečiva - a muž si vzal také! Rozzlobilo ji to, ale nic neřekla a četla dál. Pokaždé, když si vzala další kousek, vzal si muž také. Byla už opravdu hodně naštvaná, ale nechtěla na velkém přeplněném letišti vyvolat nějakou scénu. Když v sáčku zůstal poslední kousek pečiva, řekla si v duchu: "To jsem zvědavá, co ten neotesanec udělá."

Doslova jako by jí četl myšlenky vytáhl muž poslední kousek pečiva, zlomil ho na poloviny a natáhl k ní ruku aniž by zvedl oči. To už byl vrchol. Zvedla se, sebrala své věci a odešla.

Později, když už se usadila v letadle, otevřela kabelku, aby si vyndala brýle. V kabelce ležel sáček s pečivem… Náhle si vybavila, že svůj sáček vkládala do kabelky. Ten na židli nebyl její. A člověk, kterého měla za neotesance, se s ní o pečivo dělil bez kapky hněvu, prostě z laskavosti. Tak strašně se styděla a neměla žádnou možnost, jak svou chybu napravit!"

A ted' se zamyslete,kolikrát jste takto odsoudili člověka,
kolikrát jste na to ani nemuseli přijít a neobjevili pravdu?
V dnešním světe je vše zjednodušené,a tak i lidské uvažování se podle mě natolik zjednodušilo,že nám stačí chvíle,někdy i pohled a už člověka/věc/situaci soudíme.
Někdy se vážně trefíme,ale někdy (a to bohužel většinou) se zmýlíme
a už to tak bývá,necítíme potřebu se s danou osobouúvěcí/situací dále seznamovat,
veříme svému úsudku,a tak si mnohdy po celou dobu myslíme něco nepodloženého,
co není ani pravdivé.


Málo kdy se potom stane,že se nám ukáže tahle druhá stránka věci a my pochopíme. (jako v příběhu) Většinou si prostě dál jdeme za svým míněním a často tak ubližujeme,nebo křivdíme těm,kteří si to třeba vůbec nezaslouží.

Zamyslete se,kolikrát se vám stalo,že jste svého úsudku vážně litovali?
A naopak o kolika lidech máte udělaný obrázek,ale vlastně je skoro ani pořádně neznáte?
Je to vážně na zamyšlení..předsudky a unáhlené soudění okolí jsou jedny z nejhorších věcí dnešní doby.

Máte s tím nějakou zkušenost,nebo zásadně "nesoudíte knihu podle obalu"?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 19. září 2014 v 10:54 | Reagovat

ten příběh už jsem někde četla, je to hodně na zamyšlení, všechno má skoro vždycky dvě strany ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Mrkněte se do rubrik na to co vás zajímá:)
Děkuji za návštěvu,NikiScary.